Křížem krážem po světě bez znalosti cizího jazyka

Možná jste si už stokrát řekli, že zrovna vy nemůžete cestovat po světě, kam vás napadne, protože přece neumíte cizí jazyk. Mám velkou radost, že vám po mnoholetých cestovatelských zkušenostech mohu říct, že k cestování znalost jazyka rozhodně nepotřebujete.

Pár příkladů z osobní zkušenosti.

Když jsem poprvé vycestovala za prací do Británie, uměla jsem anglicky jen koukat, ale když jste sama Češka v jinak mluvícím prostředí a potřebujete si domluvit ubytování, práci a její podmínky, tak se naučíte v rámci svého přežití velice rychle mluvit a stejně tak by dopadl úplně každý z vás. Opravdu! Ani nebudete vědět, jak a najednou za dva měsíce budete v jednoduchých větách klábosit s domorodcema.  Potom, co jsem se naučila jazyk, cestovala jsem a pracovala jenom v anglicky mluvících zemích jako je USA, Kanada, Nový Zéland nebo Austrálie, ale vždycky mě to táhlo do Jižní Ameriky. Jenže jsem měla strach. Strach, který máte stejný třeba právě vy teď, „Vždyť já přece nemůžu jet do Brazílie, vždyť neumím ani slovo portugalsky a jen pár slov španělsky pro případ ostatních zemí Jižní Ameriky.“

Když jsem po letech sólo cestování k sobě našla super parťáka přítele Peťu, nechala jsem ho vybrat další destinaci. K mému překvapení nadšeně vybral Brazílii. V první moment mě napadlo, že přece neumíme jazyk, abychom se tam domlouvali a pak mi to najednou docvaklo, když jsem koukala na jeho natěšenou tvář, vždyť když jsem před pár roky vyjela do Anglie, taky jsem neuměla nic a vždycky jsem se najedla, vyspala a dojela, kam jsem potřebovala. Takže hurá do Brazílie.

Navštívili jsme pak ještě Argentinu, Paraguay a o rok později Čínu. Ani v jednom z těchto států jsme si s angličtinou ani neškrtli a to i v rámci mezinárodních letišť nebo v celosvětových západních řetězcích půjčoven aut, ale bylo nám to úplně jedno, protože jsme se pomocí pantomimy, jednoduchých malůvek nebo pícháním prstu do mapy, vždy dozvěděli, co jsme potřebovali.

Takže zahoďte své obavy a lítejte v tom s námi.

Lítáme v tom.com